Legislativa mineralogické činnosti

Právní rámec pro sběr a sběratelství nerostů v České republice bohužel není zcela jednoznačný a zřejmý. Nejvíce ustanovení v tomto směru obsahuje zákon 114/92 Sb. O ochraně přírody a krajiny a Nový občanský zákoník, některá pravidla lze odvodit také z lesního zákona a z horního zákona.

1. Sběr minerálů z hlediska vstupu na pozemky a způsobu sběru

1.1 Vstup na pole a pastviny

Zákon 114/92 Sb. O ochraně přírody a krajiny:

§63 přístup do krajiny

(2) Každý má právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí škodu na majetku či zdraví jiné osoby a nezasahuje-li do práv na ochranu osobnosti ²⁸⁾ či sousedských práv. ²⁹⁾ Je přitom povinen respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce pozemku a obecně závazné právní předpisy. ³⁰⁾

 (3) Práva podle odstavce 2 se nevztahují na zastavěné či stavební pozemky, dvory, zahrady, sady, vinice, chmelnice a pozemky určené k faremním chovům zvířat. Orná půda, louky a pastviny jsou z oprávnění vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů či půdy nebo při pastvě dobytka. Zvláštní předpisy nebo tento zákon mohou oprávnění podle odstavce 2 omezit nebo upravit odchylně. ³¹⁾

200/1990 Sb. Zákon České národní rady o přestupcích

§ 46 Ostatní přestupky proti pořádku ve státní správě a přestupky proti pořádku v územní samosprávě

(1) Přestupkem je porušení i jiných povinností, než které jsou uvedeny v § 21 až 45, jestliže jsou stanoveny zvláštními právními předpisy včetně nařízení obcí, okresních úřadů a krajů.

(2) Přestupkem proti pořádku ve věcech územní samosprávy je porušení povinností stanovených v obecně závazných vyhláškách obcí a krajů vydaných na úseku jejich samostatné působnosti.

(3) Za přestupek podle odstavců 1 a 2 lze uložit pokutu do 30 000 Kč a za přestupek podle odstavce 2 lze spolu s pokutou uložit zákaz pobytu.

§ 50 Přestupky proti majetku

(1) Přestupku se dopustí ten, kdo

a) úmyslně způsobí škodu na cizím majetku krádeží, zpronevěrou, podvodem nebo zničením či poškozením věci z takového majetku nebo se o takové jednání pokusí,

b) úmyslně neoprávněně užívá cizí majetek nebo si přisvojí cizí věc nálezem nebo jinak bez přivolení oprávněné osoby,

c) úmyslně ukryje nebo na sebe nebo jiného převede věc, která byla získána přestupkem spáchaným jinou osobou, nebo to, co za takovou věc bylo opatřeno.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 15 000 Kč nebo zákaz pobytu.

Komentář:

Prvním problémem je formulace „volný průchod“. Je sběr minerálů třeba na poli „průchodem“? Zákon sice neomezuje účel, za kterým přes pole procházíme, ani nestanoví, že by průchod musel být veden „nejkratším směrem“, ani že by nemohl být „libovolně opakován“, ale sběr minerálů na poli asi za „průchod“ považován být nemůže. „Průchod“ prostě sémanticky předpokládá chůzi „odněkud někam“.

Druhou otázkou je vymezení vlastnictví a nájmu pozemku. Dle zákona není povoleno vstupovat na pole a pastviny ve vlastnictví fyzické osoby, pokud nejsou v nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby. Jde o problém, neboť ani z katastru nemovitostí nezjistíme, zda na pozemek můžeme vstoupit, protože značná část soukromých polí a pastvin je v nájmu různých JZD a jiných zemědělských firem a nemáme jak poznat, který pozemek je soukromý, a přitom není pronajat. Zde se tedy buď můžeme držet striktně zákona, dohledávat v katastru pozemky a na ty ve vlastnictví fyzické osoby preventivně nevstupovat vůbec, nebo počítat s tím, že nás může občas někdo z pole oprávněně vyhodit. Že nevstupujeme na pole a louky ohrazené, oplocené či označené cedulemi „soukromé“ a „nevstupovat“ považuji za samozřejmé.

Rozlišování práva průchodu v zákoně o ochraně přírody a krajiny podle toho, zda pozemek vlastní fyzická nebo právnická osoba, je mimochodem v rozporu s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.

Třetím omezením je ustanovení „Orná půda, louky a pastviny jsou z oprávnění vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů či půdy nebo při pastvě dobytka.“ Pastva dobytka je zřejmá, méně zřejmé je, kdy může dojít k poškození porostů či půdy. Obecně asi lze říct, že k takovému poškození nemůže dojít po sklizni před orbou a po orbě před zasetím plodin a na posečené louce. Problémem je v zákoně především formulace „může dojít“. Není tedy podstatné, zda fakticky k poškození došlo či nikoli, postačuje fakt, že k poškození dojít může. Vstup na oseté pole nebo neposečenou louku tedy bude problematický vždy, byť, pokud není pole mokré a rozbahněné, tak vstupem vysetému osivu a dokonce ani např. nízkému ozimu neublížíme.

Poškození porostů či půdy lze stíhat jako přestupek, buď jako „porušení jiných povinností, jestliže jsou stanoveny zvláštními právními předpisy“, nebo jako „přestupek proti majetku“.

Je třeba mít také na paměti, že zemědělské plochy mohou být ošetřeny agrochemikáliemi, v některých případech i se zákazem vstupu na ošetřené pozemky (§ 15, odst. 1, písm. a), h), odst. 2, písm. c) zákona 147/1996 Sb. O rostlinolékařské péči). Takové pozemky by měly být označeny, úplně spoléhat však na to nelze.

Závěrem lze tedy konstatovat, že vstup na pole a louky za účelem sběru minerálů je bohužel velmi problematický a nemá zákonnou oporu.

1.2. Vstup do lesa

Zákon 289/1995 Sb. Zákon o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon)

§ 19 Užívání lesů

(1) Každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců.

 (3) Na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu může orgán státní správy lesů z důvodu ochrany lesa nebo v zájmu zdraví a bezpečnosti občanů rozhodnout o dočasném omezení nebo vyloučení vstupu do lesa, nejvýše však na dobu tří měsíců. Totéž lze stanovit nařízením obce ¹⁴⁾ s rozšířenou působností. Stanovenou dobu lze stejným způsobem prodloužit nejvýše o tři měsíce. Zákazy vstupu do lesa nebo jiná omezení užívání lesa stanovená zvláštními předpisy anebo podle nich vyhlášená zůstávají nedotčena. Vstup do lesů, které jsou nezbytné pro potřeby obrany státu (dále jen "vojenské lesy"), se řídí zvláštními předpisy. ¹⁵⁾

Komentář:

Obecně tedy vstup do lesa (ani za účelem sběru minerálů) není omezen, pokud les nepoškozujeme a pokud nejde o vojenský újezd, zvláště chráněné území, případně pokud orgán státní správy, či obec nerozhodly o dočasném omezení nebo vyloučení vstupu do lesa. Ve všech těchto případech by měl být u vstupních cest případný zákaz vstupu vyznačen.

1.3. Vstup do lomů, dolů, štol, odvalů dolů a lomů a do jeskyní

1.3.1. Činné a provozované lomy, doly, štoly a jejich odvaly

Pokud je lom či důl dobývacím prostorem v provozu, platí pro jeho návštěvu, včetně odvalů hald, regulace stanovená horním zákonem a provozně-bezpečnostními předpisy provozovatele, které schvaluje Báňský úřad. Provozovaný dobývací prostor by měl být v terénu vyznačen zákazy vstupu, ohrazením či oplocením, případně střežen technickými prostředky nebo ostrahou.

Zákon 44/1988 Sb. Zákon o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon)

§ 23 Projektování, výstavba a rekonstrukce dolů a lomů

(1) Na projektování, výstavbu, popřípadě rekonstrukci dolů a lomů včetně výsypek, odvalů a odkališť se vztahují obecné předpisy o investiční výstavbě, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Dokumentace staveb uvedených v odstavci 1 musí kromě náležitostí stanovených obecnými předpisy zajišťovat

e) bezpečnost provozu a bezpečnost a ochranu zdraví při práci, zajištění důlních děl, větrání, čerpání a odvádění důlních vod, ochranu proti výbuchům, průvalům, požárům a otřesům, jakož i proti průtržím hornin, uhlí a plynů,

§ 38 Bezpečnost provozu

Při hornické činnosti ¹²⁾ jsou organizace a orgány povinny zajišťovat bezpečnost provozu včetně havarijní prevence a plnění úkolů báňské záchranné služby, bezodkladně odstraňovat nebezpečné stavy ohrožující zákonem chráněný obecný zájem, zejména bezpečnost a ochranu zdraví při práci a učinit včas potřebná preventivní a zajišťovací opatření. ¹⁵⁾

Vyhláška 22/1989 Sb. Vyhláška Českého báňského úřadu o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí

§ 4 Vstup do objektů a na pracoviště

(1) Povrchové objekty pracoviště a zařízení musí být ohrazeny nebo jinak zabezpečeny proti vstupu nepovolaných osob.

(2) Ústí důlních děl na povrch musí být zabezpečena proti vstupu nepovolaných osob tak, aby nebyl znemožněn odchod pracovníků z dolu při nebezpečí.

(3) Otvory, prohlubně, propadliny a jiná místa, kde hrozí nebezpečí pádu osob, musí být zakryty, ohrazeny nebo zasypány.

(4) Organizace určí způsob zabezpečení míst uvedených v odstavcích 1 a 2 proti vstupu nepovolaných osob a lhůty jejich kontrol.

(5) Zákaz vstupu nepovolaných osob do míst uvedených v odstavcích 1 a 2 musí být vyznačen na bezpečnostních tabulkách ³⁾ u všech vchodů, přístupů a cest k nim.

(6) Vstup do důlních děl označených zákazem vstupu (bezpečnostní tabulkou, laťovým křížem apod.) nebo znepřístupněných je zakázán. Je-li to potřebné, může se do nich vstoupit jen na písemný příkaz, ve kterém organizace určí opatření k zajištění bezpečnosti vstupujících pracovníků. Vstup je dovolen jen po ověření složení důlního ovzduší a za přítomnosti pracovníka určeného k průběžnému měření předpokládaných škodlivin.

(7) Do objektů a na pracoviště nesmějí vstupovat osoby, které jsou pod vlivem alkoholu nebo jiných omamných prostředků; ⁴⁾ provádění namátkových kontrol dodržování tohoto zákazu a jejich rozsah a způsob určí závodní dolu nebo jím pověřený pracovník.

(8) Vstup na pracoviště je dovolen pouze pracovníkům určeným k práci, kontrole nebo dozoru na tomto pracovišti; dalším osobám jen v doprovodu určeného pracovníka.

(9) Každý, kdo vstupuje do důlního díla, musí mít důlní osobní svítidlo, sebezáchranný přístroj, ochrannou přilbu a ostatní potřebné osobní ochranné pracovní prostředky; ⁵⁾ při zahlubování jam, hloubení šachtic do 15 metrů a při pracích prováděných hornickým způsobem musí mít sebezáchranný přístroj, jen pokud to určí organizace a důlní osobní svítidlo jen pokud pracoviště není dostatečně osvětleno denním světlem.

(10) Na povrchu musí mít ochrannou přilbu každý, kdo vstupuje do míst s nebezpečím pádu předmětů.

Vyhláška 26/1989 Sb. Vyhláška Českého báňského úřadu o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem na povrchu

§ 4 Vstup do objektů a na pracoviště

(1) Objekty, pracoviště a zařízení musí být ohrazeny nebo jinak zabezpečeny proti vstupu nepovolaných osob.

(2) Ústí podzemních důlních děl na povrchu i v lomu, pokud jsou přístupná, musí být zabezpečena proti vstupu nepovolaných osob tak, aby nebyl znemožněn odchod pracovníků z dolu při nebezpečí.

(3) Otvory, prohlubně, propadliny a jiná místa, kde hrozí nebezpečí pádu osob, musí být zakryty nebo zasypány, anebo k nim musí být zamezen přístup. Poklopy a kryty musí mít potřebnou nosnost a musí být osazeny tak, aby se nemohly samovolně odsunout nebo uvolnit.

(4) Organizace určí způsob zabezpečení míst uvedených v odstavcích 1 a 2 proti vstupu nepovolaných osob a lhůty jejich kontrol.

(5) Zákaz vstupu nepovolaných osob do míst uvedených v odstavcích 1 a 2 musí být vyznačen na bezpečnostních tabulkách ³⁾ u všech vchodů, přístupů a cest k nim.

(6) Do objektů a na pracoviště nesmějí vstupovat osoby, které jsou pod vlivem alkoholu nebo jiných omamných prostředků; ⁴⁾ provádění namátkových kontrol dodržování tohoto zákazu a jejich rozsah a způsob určí závodní lomu nebo závodní nebo jím pověřený pracovník.

(7) Vstup na pracoviště je dovolen pouze pracovníkům určeným k práci, kontrole nebo dozoru na tomto pracovišti; dalším osobám jen v doprovodu určeného pracovníka.

(8) Každý, kdo vstupuje do míst s nebezpečím pádu předmětů, musí mít ochrannou přilbu.

Komentář:

Povolení vstupu do lomů a důlních děl v provozu je výhradním právem jejich provozovatele. Takové povolení vstupu není nikdy z principu vyloučeno, v lomech a důlních dílech pracují například často i zaměstnanci smluvních firem, tedy nikoli pouze pracovníci provozovatele. Zákonným předpokladem vstupu je ale vždy seznámení s pravidly bezpečnosti pohybu v provozu, včetně znalosti místních specifik. Vzhledem k tomu, že se místní podmínky provozu v čase významně a často mění, nemůže provozovatel v podstatě zákonně umožnit vstup jednorázové, nahodilé mineralogické exkurzi bez doprovodu. Takovýto vstup bez doprovodu ostatně výslovně zakazuje Vyhláška 22/1989 Sb., i Vyhláška 22/1989 Sb., shodně v § 4, odst. (8), resp. odst. (7). Pokud provozovatel vstup bez doprovodu povolí, je to vždy na jeho riziko.

Správný postup při vstupu do lomu z hlediska provozovatele tedy má být takový, že provozovatel stanoví termín (kdy v místě návštěvy neprobíhá odstřel či intenzivní těžba), seznámí návštěvníky s bezpečnostními předpisy (a nechá je podepsat protokol o školení), zajistí, aby účastníci exkurze byli vybaveni ochrannými prostředky (přilba, v době provozu reflexní vesta, při sběru minerálů rukavice a ochranné brýle) a zajistí exkurzi zodpovědný doprovod. Pro řadu provozovatelů je tento postup náročný a jednodušší je proto pro ně žádost o návštěvu zamítnout. Měli bychom si proto velmi vážit provozovatelů, kteří vstup přesto umožní. Spolek Mallorn, z. s., pro žádosti o vstupy do lomů používá standardní prohlášení, které si můžete stáhnout a upravit zde.

Někteří provozovatelé jsou vstřícní, exkurzi umožní, a ne vždy přitom splní všechny uvedené podmínky (podpis protokolu, doprovod, ochranné prostředky). Činí tak ovšem na vlastní riziko a vystavují se nejen postihu od Báňského úřadu, ale i možnosti náhrad škod na životě a zdraví v případě úrazu návštěvníka.

Řada provozovatelů situaci neřeší, v době mimo provoz není v lomu ostraha a návštěvník, který nerespektuje cedule zákazu vstupu si pak za případný úraz může sám. Kromě toho je nepovolený vstup přestupkem, za který lze dostat pokutu až do výše 15 000 Kč. Při takových nepovolených návštěvách je též dobré vědět, že technické zázemí lomů (stroje, drtičky, autoprovoz, sklad PHM) bývá střeženo kamerami a pohybovými čidly kvůli zlodějům kovů a PHM.

200/1990 Sb. Zákon České národní rady o přestupcích

§ 39 Přestupky na úseku ochrany a využití nerostného bohatství

(1) Přestupku se dopustí ten, kdo

a) neoprávněně vnikne do důlního díla nebo do území, ve kterém je vykonávána hornická činnost nebo činnost prováděná hornickým způsobem, nebo do poddolovaného území, kam je vstup zakázán,

b) úmyslně poškodí zařízení sloužící k využívání nerostného bohatství nebo k provádění činnosti vykonávané hornickým způsobem, včetně důlně měřičských signálů, značek a ochrany znaků a jiných měřičských zařízení, jakož i značek upozorňujících na zákaz vstupu,

c) neoprávněně odvede povrchovou, podzemní nebo jinou vodu do důlních vod nebo důlních děl anebo úmyslně poškodí zařízení pro odvádění důlních vod.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 15 000 Kč.

1.3.2. Stará důlní díla

Zákon 44/1988 Sb. Zákon o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon)

§ 35 Stará důlní díla

(1) Starým důlním dílem se podle tohoto zákona rozumí důlní dílo v podzemí, které je opuštěno a jehož původní provozovatel ani jeho právní nástupce neexistuje nebo není znám.

(2) Starým důlním dílem je také opuštěný lom po těžbě vyhrazených nerostů, jehož původní provozovatel ani jeho právní nástupce neexistuje nebo není znám.

(3) Ministerstvo životního prostředí České republiky zabezpečuje zjišťování starých důlních děl a vede jejich registr. Vedením registru může pověřit jinou právnickou osobu. Údaje z registru poskytuje na vyžádání do 30 dnů příslušným orgánům územního plánování.

(4) Kdo zjistí staré důlní dílo nebo jeho účinky na povrch, oznámí to bezodkladně ministerstvu životního prostředí České republiky.

(5) Zajišťování nebo likvidaci starých důlních děl a jejich následků, která ohrožují zákonem chráněný obecný zájem zabezpečí v nezbytně nutném rozsahu ministerstvo životního prostředí České republiky. Ministerstvo životního prostředí České republiky vypořádá i případné škody na hmotném majetku ¹⁹⁾ způsobené při zajišťování nebo likvidaci starých důlních děl.

(6) Ministerstvo životního prostředí České republiky zajišťuje v nezbytně nutném rozsahu likvidaci starých důlních děl uvedených v odstavcích 1 a 2, pokud existence takových děl brání dalšímu rozvoji území a je v souladu s územním plánem velkého územního celku. V ostatních případech o tom, zda tato skutečnost nastala, rozhodne Ministerstvo životního prostředí České republiky v dohodě s Ministerstvem pro místní rozvoj České republiky a Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky.

(7) Ministerstvo životního prostředí České republiky podrobněji upraví obecně závazným právním předpisem zjišťování starých důlních děl a vedení jejich registru.

Vyhláška 26/1989 Sb. Vyhláška Českého báňského úřadu o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem na povrchu

ČÁST TŘETÍ Dobývání a výsypkové hospodářství

DÍL PRVNÍ

Všeobecná ustanovení § 29

Vstup do starých nebo opuštěných podzemních důlních děl a jiných podzemních prostor

(1) Vstup do starých nebo opuštěných podzemních důlních děl a jiných podzemních prostor je možný jen na písemný příkaz, ve kterém organizace určí potřebná bezpečnostní opatření podle zvláštního předpisu. 1)

Komentář:

Z uvedeného plyne, že stará důlní díla by měla být zabezpečena proti vstupu, případně označena zákazem vstupu. I pokud zabezpečení či zákaz chybí (nebo byly nezákonně odstraněny), existuje zpravidla rozhodnutí Ministerstva životního prostředí o jeho zajištění, kde je zákaz vstupu vždy stanoven. Případný legální vstup je tedy možný pouze s písemným souhlasem (příkazem) provozovatele, nebo se souhlasem Ministerstva životního prostředí a za předpokladů obdobných jako u provozovatele v odstavci výše. Získání takového povolení je tedy bohužel komplikováno tím, že podmínkou patrně bude doprovod pracovníka báňské záchranné služby, což je o mnoho komplikovanější než u provozovaného důlního díla. Nepovoleným vstupem do starého důlního díla se opět dopouštíme přestupku.

Pokud lom provozovaným dobývacím prostorem již není, a je rekultivován, je vstup do něj regulován stejně jako v předchozích odstavcích o vstupu na pole, pastviny a do lesa.

1.3.3. Jeskyně

Zákon 114/92 Sb. O ochraně přírody a krajiny:

§ 10 Ochrana a využití jeskyní

(1) Jeskyně jsou podzemní prostory vzniklé působením přírodních sil, včetně jejich výplní a přírodních jevů v nich.

(2) Ničit, poškozovat nebo upravovat jeskyně nebo jinak měnit jejich dochovaný stav je zakázáno. Výjimku z tohoto zákazu může udělit orgán ochrany přírody pouze v případech, kdy je to v zájmu ochrany jeskyně nebo kdy jiný veřejný zájem chráněný tímto nebo jiným zákonem výrazně převažuje nad zájmem na ochraně jeskyní.

(3) Pro průzkum nebo výzkum jeskyně je třeba povolení orgánu ochrany přírody. Povolení nepotřebují osoby pověřené orgánem ochrany přírody k provádění monitoringu nebo inventarizace, dále osoby při výkonu státní správy, policie, osoby při plnění úkolů obrany státu a osoby při zajišťování veterinární péče, záchranných služeb nebo správy vodních toků.

(4) Stejné ochrany podle odstavců 2 a 3 jako jeskyně požívají i přírodní jevy na povrchu (například krasové závrty, škrapy, ponory a vývěry krasových vod), které s jeskyněmi souvisejí.

§ 87 Přestupky

(2) Orgán ochrany přírody uloží pokutu ve výši do 20 000 Kč fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že

g) poškozuje nebo ničí jeskyni nebo její součást, nebo porušuje jiné povinnosti stanovené k ochraně jeskyní podle § 10,

Komentář:

Ze zákona přímo nevyplývá, že by do jeskyní obecně byl vstup zakázán. § 10, odst. (3) hovoří pouze o nutném „povolení k průzkumu či výzkumu“, za což by mohl být mineralogický sběr pokládán. Dále pak nepovoleným mineralogickým sběrem v jeskyních jednoznačně dochází k „ničení, poškozování, nebo jiné změně jejich dochovaného stavu“ dle §10, odst. (2). Fakticky je však téměř každá jeskyně v některém národním parku, chráněné krajinné oblasti, přírodní rezervaci, případně je vyhlášenou národní přírodní památkou či přírodní památkou, kde v bližších ochranných podmínkách již bývá zákaz vstupu přímo uveden.

1.4. Ochrana přírody – zvláště chráněná území

Zákon 114/92 Sb. O ochraně přírody a krajiny:

§ 16 Základní ochranné podmínky národních parků

(1) Na celém území národních parků je zakázáno

m) těžit nerosty, horniny a humolity kromě stavebního kamene a písku pro stavby na území národního parku,

(2) Na území první zóny národního parku (§ 17 odst. 1) je dále zakázáno

b) vstupovat mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě vlastníků a nájemců pozemků,

§ 26 Základní ochranné podmínky chráněných krajinných oblastí

(2) Na území první zóny chráněné krajinné oblasti je dále zakázáno

e) těžit nerosty a humolity.

§ 29 Základní ochranné podmínky národních přírodních rezervací

Na celém území národních přírodních rezervací je zakázáno

c) těžit nerosty a humolity,

d) vstupovat a vjíždět mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě vlastníků a nájemců pozemků, osob zajišťujících lesní a zemědělské hospodaření, obranu státu a ochranu státních hranic, požární ochranu, zdravotní a veterinární službu, při výkonu této činnosti,

§ 34 Základní ochranné podmínky v přírodních rezervacích

(1) Na celém území přírodních rezervací je zakázáno

f) měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany přírodní rezervace.

§ 35 Národní přírodní památka

(2) Změny či poškozování národních přírodních památek či jejich hospodářské využívání, pokud by tím hrozilo jejich poškození, je zakázáno.

§ 36 Přírodní památka

(2) Změna nebo poškozování přírodní památky nebo její hospodářské využívání vedoucí k jejímu poškození jsou zakázány.

§ 64 Omezení vstupu z důvodu ochrany přírody

Hrozí-li poškozování území v národních parcích, národních přírodních rezervacích, národních přírodních památkách a v první zóně chráněných krajinných oblastí nebo poškozování jeskyně, zejména nadměrnou návštěvností, může orgán ochrany přírody po projednání s dotčenými obcemi omezit nebo zakázat přístup veřejnosti do těchto území nebo jejich částí. Zákaz či omezení vstupu musí být řádně vyznačeny na všech přístupových cestách a vhodným způsobem i na jiných místech v terénu.

§ 87 Přestupky

(1) Orgán ochrany přírody uloží pokutu až do výše 10 000 Kč fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že

a) nedovoleně mění či ruší dochovaný stav přírody ve zvláště chráněném území nebo nedovoleně mění dochovaný stav památného stromu,

f) vykonává činnost zakázanou v ochranném pásmu určeném k zabezpečení zvláště chráněných částí přírody,

h) nedodržuje omezení nebo zákaz vstupu vyhlášený podle § 64,

(2) Orgán ochrany přírody uloží pokutu ve výši do 20 000 Kč fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že

i) porušuje ustanovení návštěvního řádu národního parku vydaného podle § 19.

Komentář:

Zákaz vstupu mimo značené cesty je zákonem o ochraně přírody a krajiny výslovně stanoven v prvních zónách národních parků a na celém území národních přírodních rezervací. Zákaz vstupu však může být stanoven v bližších ochranných podmínkách i dalších typů chráněných území, v tom případě by však měl být v terénu vyznačen cedulemi u přístupových cest. V národních parcích a národních přírodních rezervacích je navíc stanoven zákaz těžby nerostů a humolitů (rašeliny), což se v zásadě mineralogických sběrů nebude týkat, ale v případě větších výkopových prací s odběrem velkého počtu vzorků pro komerční účely by to jako těžba mohlo být vyhodnoceno. Některé mineralogické lokality byly u nás vyhlášeny přírodními památkami, nebo i národními přírodními památkami, zejména, nebo i, pro výskyt neobvyklého typu minerálu (almandiny v lůmku u Zbyslavi, přírodní památka Heřmanovské koule atp.). V takovém případě je sběr minerálů na takové lokalitě zcela vyloučen. V případě porušení ochranných podmínek zákon pamatuje i na příslušné pokuty za přestupek.

1.5. Vojenské újezdy atp.

Je řada pozemků, kam ze zákona nelze vstupovat. Nejznámější jsou v tomto směru vojenské újezdy, ale patří sem také jiná zařízení vojska, policie, civilní obrany, letiště a jejich ochranná pásma, i firemní a soukromé oplocené pozemky. Zde je vždy třeba vyžádat si povolení majitele či správce, jinak riskujeme nejen přestupek, ale někdy i trestný čin.

1.6. Dobývání minerálů

Všeobecně rozšířené domněnky, že výkopové práce do větší hloubky než 40 cm (hluboká orba) jsou porušením horního zákona, se nezakládají na pravdě. Žádným zákonem není stanoven přímo zákaz výkopů. Poměrně konkrétní ustanovení však obsahuje lesní zákon:

Zákon 289/1995 Sb. Zákon o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon)

§ 20 Zákaz některých činností v lesích

(1) V lesích je zakázáno

b) provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat chodníky, stavět oplocení a jiné objekty,

d) těžit stromy a keře nebo je poškozovat,

Výkopy v lese jsou tedy jasným porušením lesního zákona. V ostatních případech půjde o poškozování věci:

Zákon 200/1990 Sb. Zákon České národní rady o přestupcích

§ 50 Přestupky proti majetku

(1) Přestupku se dopustí ten, kdo

a) úmyslně způsobí škodu na cizím majetku krádeží, zpronevěrou, podvodem nebo zničením či poškozením věci z takového majetku nebo se o takové jednání pokusí,

V případě větších výkopů však může jít i o trestný čin obecného ohrožení, kdy vinou takového výkopu může dojít k pádu, zranění či úmrtí, případně havárii např. traktoru či kombajnu.

Je tedy nutné výkopové práce dohodnout s majitelem pozemku, pokud jde o výkop hlubší, tak dodržovat obecné předpisy bezpečnosti práce (stanovené pro výkopové práce např. stavebními zákony) a zejména výkop po sobě vždy zasypat a uvést do původního stavu. Výkopem přitom je jakýkoli zásah pod povrch půdního krytu, tedy nejen použití nářadí, ale i třeba rytí a rozhrabávání kusem větve atp., prostě vše, co není povrchovým sběrem. Naopak za výkopové práce bych nepovažoval „zasypávání děr“ po někom jiném, tedy např paběrkování ve vykopaném materiálu, kterým zahrnujeme původní jámu.

1.7. Speciální ustanovení zákona 62/1988 Sb. (Zákon České národní rady o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu)

Zákon 62/1988 Sb.

Zákon České národní rady o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu

ČÁST DRUHÁ

OPRÁVNĚNÍ K PROVÁDĚNÍ GEOLOGICKÝCH PRACÍ

§ 3 Oprávnění k projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací a osvědčení odborné způsobilosti

(1) Geologické práce

a) prováděné v rámci podnikatelské činnosti,

b) prováděné se zásahem do pozemku,

c) jejichž výsledky slouží k plnění práv a povinností orgánů veřejné správy jsou oprávněny projektovat, provádět a vyhodnocovat pouze ty fyzické a právnické osoby, splňující podmínky stanovené právními předpisy (dále jen "organizace"), u nichž tyto práce řídí a za jejich výkon odpovídá fyzická osoba s osvědčením odborné způsobilosti geologické práce projektovat, provádět a vyhodnocovat (dále jen "odpovědný řešitel geologických prací").

(2) Geologické práce, které nespadají do prací uvedených v odstavci 1, jsou oprávněny projektovat, provádět a vyhodnocovat

a) vědecké ústavy, vysoké školy, střední školy, vyšší odborné školy a muzea při plnění svých vědeckých nebo pedagogických úkolů,

b) Česká geologická služba.

Na uvedený zákon navazuje:

Vyhláška 369/2004 Sb.

Vyhláška o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, oznamování rizikových geofaktorů a o postupu při výpočtu zásob výhradních ložisek

§ 2

Definice pojmů

Pro účely této vyhlášky se rozumí

b) technickými pracemi – práce spojené se zásahem do pozemku (zejména kopané zářezy, kopané sondy a rýhy, strojní vrty, šachtice, štoly, úpadnice, jámy nebo jiná důlní díla a střelné práce používané při provádění geologických prací), pokud jsou prováděny pomocí strojních mechanismů a zařízení. Za technické práce se nepovažuje povrchový odběr vzorků hornin, půd a odběr sedimentů povrchových toků, pokud je prováděn ručním nářadím, a z povrchu prováděná měření a pozorování přístroji nebo jejich příslušenstvím,

Komentář:

Pokud tedy neprovádíme zásah do pozemku, či v rámci podnikatelské činnosti (§ 3, odst. 1 zákona), nejde o technické práce (§ 2, odst. b vyhlášky) a můžeme prokázat, že sběr minerálů provádíme v rámci spolupráce vědeckého ústavu, střední, vyšší odborné či vysoké školy, nebo muzea, lze se odkázat na zákonné zmocnění výše uvedeného zákona (§ 3, odst. 2 zákona). Tato činnost by měla však být právně doložitelná, tedy nejlépe smlouvou nebo písemným zmocněním, každopádně o tom dotyčná instituce musí vědět.

Na hraně je zde například Mineralogická sekce Společnosti Národního muzea v Praze, která má ve stanovách uvedeno:

§ 2 Účel Společnosti a prostředky k jeho dosažení

Účelem Společnosti je podporování rozvoje přírodních a společenských věd, zejména ve vztahu k území České republiky a zpřístupňování výsledků vědeckého poznání nejširším vrstvám veřejnosti.

Tohoto účelu se Společnost snaží dosáhnout:

a) úzkou spoluprací s Národním muzeem v Praze a jeho odbornými pracovišti,

b) propagací a sběratelskou činností pro Národní muzeum,

c) ustavováním organizačních jednotek (sborů, sdružení, sekcí apod.) pro jednotlivé vědní obory. Tyto jednotky se řídí vlastními jednacími řády, které stanoví a schvaluje výbor Společnosti, a nevystupují navenek samostatně,

d) pořádáním přednášek, besed, vědeckých a odborných seminářů, konferencí, exkurzí, a výstav tematicky zaměřených k oborům činnosti Národního muzea,

e) činností publikační a vydavatelskou.

Mám však za to, že když si to nějaký spolek (byť takto úctyhodný) sám napíše do stanov, nevytváří dostatečnou právní oporu. Nositelem právní opory dle § 3, odst. 2 zákona 62/1988 Sb. je zde Národní muzeum a přenést je na jiný subjekt by bylo lze právně validně smlouvou o spolupráci. Kromě toho téměř 100 % nalezených minerálů obohacuje výhradně vlastní sbírku sběratele, případně jako materiál na výměnu a prodej na burzách. Bylo by proto vhodné podávat např. formální zprávy o sběrech a nálezech mineralogickému oddělení muzea a občas muzeu nějaký ten vzorek věnovat. Pak by tato spolupráce měla i formálně zákonnou oporu.

2. Sběr minerálů z hlediska jejich vlastnictví

2.1. Ochrana přírody

Zákon 114/92 Sb. O ochraně přírody a krajiny:

PAMÁTNÉ STROMY, ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉ DRUHY ROSTLIN, ŽIVOČICHŮ A NEROSTŮ

§ 51 Zvláštní ochrana nerostů

(1) Druhy nerostů, které jsou vzácné nebo vědecky či kulturně hodnotné, lze vyhlásit za zvláště chráněné.

(2) Zvláště chráněné nerosty není dovoleno na místě jejich přirozeného výskytu poškozovat či sbírat bez povolení orgánu ochrany přírody.

(3) Seznam zvláště chráněných nerostů podle odstavce 1 a bližší ochranné podmínky stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

§ 87 Přestupky

(3) Orgán ochrany přírody uloží pokutu až do výše 100 000 Kč fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že

j) nedovoleně sbírá nebo poškozuje zvláště chráněné nerosty,

Ačkoli náš zákon o ochraně přírody a krajiny stanovuje možnost vyhlásit zvláště chráněné druhy nerostů, Ministerstvo životního prostředí zatím nepřistoupilo k tomuto kroku a nevydalo vyhlášku, kterou by takový nerost byl u nás stanoven. Ochrana nerostů touto formou je diskutabilní, není zcela zřejmé, čím by se jí dosáhlo. Ono chodit okolo cedule se státním znakem a vyprávět studentům, že zde pod námi jsou krásné krystaly, které tam zůstanou chráněné na věky věků, je trochu komické. Kromě toho by to nezákonným výkopům a sběrům stěží zabránilo a v mnoha případech by to spíše vedlo k upřesnění místa pro výkopy méně znalých sběratelů. Jak jsem již výše uváděl, jsou však některé minerály chráněny formou ochrany lokality jako přírodní, případně národní přírodní památky. Zpravidla však ani tato ochrana nevede ke kýženým výsledkům.

Oproti České republice například na Slovensku k vydání vyhlášky o chráněných nerostech přistoupili – Vyhláška Ministerstva životného prostredia Slovenskej republiky č. 213/2000 Z.z. o chránených nerastoch a chránených skamenelinách a o ich spoločenskom ohodnocovaní (pdf dokument zde), nemám však pocit, že by se ze Slovenska o to méně vozil tetradymit, liebethenit nebo že by sběratelé odevzdávali velké krystaly státu.

2.2. Vlastnictví nalezeného minerálu

Zde se ocitáme na nejméně jisté právní půdě. Jednu zákonnou úpravu nalezneme v horním zákoně:

Zákon 44/1988 Sb. Zákon o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon)

§ 1 Úvodní ustanovení

Účelem tohoto zákona je stanovit zásady ochrany a hospodárného využívání nerostného bohatství, zejména při vyhledávání a průzkumu, otvírce, přípravě a dobývání ložisek nerostů, úpravě a zušlechťování nerostů prováděných v souvislosti s jejich dobýváním, jakož i bezpečnosti provozu a ochrany životního prostředí při těchto činnostech. Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie. ²²⁾

§ 2 Nerosty

(1) Za nerosty se podle tohoto zákona považují tuhé, kapalné a plynné části zemské kůry.

(2) Za nerosty se podle tohoto zákona nepovažují

a) vody s výjimkou mineralizovaných vod, z nichž se mohou průmyslově získávat vyhrazené nerosty,

b) přírodní léčivé vody a přírodní stolní minerální vody, i když se z nich mohou průmyslově získávat vyhrazené nerosty, dále léčivá bahna a ostatní produkty přírodních léčivých zdrojů,

c) rašelina,

d) bahno, písek, štěrk a valouny v korytech vodních toků, pokud neobsahují vyhrazené nerosty v dobyvatelném množství,

e) kulturní vrstva půdy, která je vegetačním prostředím rostlinstva.

§ 3 Rozdělení nerostů na vyhrazené a nevyhrazené

(1) Vyhrazené nerosty jsou

a) radioaktivní nerosty,

b) všechny druhy ropy a hořlavého zemního plynu (uhlovodíky), všechny druhy uhlí a bituminosní horniny,

c) nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět kovy,

d) magnezit,

e) nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět fosfor, síru a fluór nebo jejich sloučeniny,

f) kamenná sůl, draselné, borové, bromové a jodové soli,

g) tuha, baryt, azbest, slída, mastek, diatomit, sklářský a slévárenský písek, minerální barviva, bentonit,

h) nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět prvky vzácných zemin a prvky s vlastnostmi polovodičů,

i) granit, granodiorit, diorit, gabro, diabas, hadec, dolomit a vápenec, pokud jsou blokově dobyvatelné a leštitelné, a travertin,

j) technicky využitelné krystaly nerostů a drahé kameny,

k) halloyzit, kaolin, keramické a žáruvzdorné jíly a jílovce, sádrovec, anhydrit, živce, perlit a zeolit,

l) křemen, křemenec, vápenec, dolomit, slín, čedič, znělec, trachyt, pokud tyto nerosty jsou vhodné k chemicko-technologickému zpracování nebo zpracování tavením,

m) mineralizované vody, z nichž se mohou průmyslově získávat vyhrazené nerosty,

n) technicky využitelné přírodní plyny, pokud nepatří mezi plyny uvedené pod písmenem b).

(2) Ostatní nerosty jsou nerosty nevyhrazené.

(3) V pochybnostech, zda některý nerost je nerostem vyhrazeným nebo nevyhrazeným, rozhodne Ministerstvo průmyslu a obchodu v dohodě s ministerstvem životního prostředí České republiky.

§ 4 Ložisko nerostů

Ložiskem nerostů podle tohoto zákona (dále jen "ložisko") je přírodní nahromadění nerostů, jakož i základka v hlubinném dole, opuštěný odval, výsypka nebo odkaliště, které vznikly hornickou činností ¹⁾ a obsahují nerosty.

§ 5 Nerostné bohatství

(1) Nerostné bohatství podle tohoto zákona tvoří ložiska vyhrazených nerostů (dále jen "výhradní ložiska").

(2) Nerostné bohatství na území České republiky je ve vlastnictví České republiky.

Komentář:

Z uvedeného plyne, že téměř všechny nerosty, které mineralog sbírá, patří mezi tzv. vyhrazené. Pokud se vyskytují v přírodním nahromadění, v lomu, dole, či na odvalu, jde o ložisko. Vyhrazené nerosty sebrané na ložisku jsou podle zákona nerostným bohatstvím ve vlastnictví České republiky.

Na základě povolení těžby pak nabývá vlastnická práva k nerostům těženým na ložiscích konkrétní firma. Nepovoleným sběrem na ložisku se v takovém případě z čistě právního hlediska dopouštíme krádeže, a to buď ve formě přestupku, nebo trestného činu, podle hodnoty nálezu. Taková situace u nás může nastat zejména v případě sběru vltavínů na vyhrazeném těženém ložisku.

„Hranice mezi sběrem a dobýváním je existence ložiska a také povaha, účel a rozsah činnosti. „Sběr minerálů“ proto nelze na základě jednoznačně stanoveného množství či objemu sbíraných minerálů přesně oddělit od pojmu dobývání výhradních ložisek nebo ložisek nevyhrazených nerostů.

Jedním z hlavních aspektů při posouzení povahy sbírání minerálů je rozsah takového sběru. Pokud si někdo pro svou potřebu najde ojediněle minerál, netěží ještě nerost a nedopouští se tak žádného přestupku ani jiného správního deliktu. Pokud však někdo má hledání minerálů jako svou obživu (viz. např. masové hledání vltavínů) a nesplňuje přitom požadavky dané právními předpisy pro hornickou činnost, popř. pro činnost prováděnou hornickým způsobem, vystavuje se nebezpečí postihu za porušení zákona.

V případě prokázání se, že to, co je vydáváno za sběr, je ve skutečnosti hornická činnost prováděná v rozporu s Horním zákonem, zákonem č. 61/1988 Sb. a prováděcími předpisy, hrozí sankce. Podle § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 61/1988 Sb. se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že provádí hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem bez oprávnění. Za přestupek lze uložit blokovou pokutu do 1 000,- Kč nebo ve správním řízení až do částky 50 000 Kč.“

Citace: Problematika vstupu a zpřístupňování historických důlních děl z pohledu báňské legislativy, Ing. Radovan Kukutsch, Ph.D., Ing. Martin Sedláček, Ústav geoniky AV ČR, Český báňský úřad (https://slon.diamo.cz/hpvt/2010/tradice/T_19.pdf)

Zákon 89/2012 Sb. nový občanský zákoník

§ 506

(1) Součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.

§ 507

Součástí pozemku je rostlinstvo na něm vzešlé.

Nový občanský zákoník přitom neřeší, do jaké hloubky tento prostor sahá a čím je vyplněn, jednat se tedy může i o zde se nacházející sbírané minerály. Dále:

Zákon 89/2012 Sb. nový občanský zákoník

§ 1011

Vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné, i nehmotné, je jeho vlastnictvím.

§ 1012

Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

Čistě z pohledu nového občanského zákoníku by tedy bez souhlasu vlastníka sběr nerostů soukromými osobami na jeho pozemcích patrně možný nebyl, neboť patrně půjde o jednu z mnoha možných forem nakládání s vlastnictvím. Proto:

Zákon 200/1990 Sb. Zákon České národní rady o přestupcích

§ 50 Přestupky proti majetku

(1) Přestupku se dopustí ten, kdo

a) úmyslně způsobí škodu na cizím majetku krádeží, zpronevěrou, podvodem nebo zničením či poškozením věci z takového majetku nebo se o takové jednání pokusí,

b) úmyslně neoprávněně užívá cizí majetek nebo si přisvojí cizí věc nálezem nebo jinak bez přivolení oprávněné osoby,

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 15 000 Kč nebo zákaz pobytu.

Zákon 40/2009 Sb. trestní zákoník

§ 138 Hranice výše škody, prospěchu, nákladů k odstranění poškození životního prostředí a hodnoty věci a jiné majetkové hodnoty

(1) Škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5000 Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25000 Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50000 Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500000 Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5000000 Kč.

§ 205 Krádež

(1) Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a

a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 větší škodu.

(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

c) způsobí-li takovým činem značnou škodu.

(5) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu,

I pokud nepůjde o vyhrazený nerost a nepůjde o ložisko dle horního zákona, není zcela zjevné, na jakém právním základě by bylo možno si nález minerálu jednoznačně ponechat (citace wikipedie, „nález věci“):

„Nález věci neznamená automatické získání vlastnictví této věci. Podle českého právního řádu se obecný právní princip okupace, tedy získání vlastnictví nalezené věci, uplatní jen tehdy, je-li prokázáno, že ji původní vlastník úmyslně opustil (princip derelikce). To lze předpokládat zejména tehdy, nevykonává-li své vlastnické právo déle než tři roky nebo jde-li o věc nepatrné hodnoty, kterou zanechal na místě přístupném veřejnosti. Přivlastnit si ovšem lze jen opuštěnou movitou věc, vlastnictví k věcem nemovitým vždy přechází na stát.

Tato možnost získání vlastnictví platí až od roku 2014 podle nového občanského zákoníku (§ 1045, 1050–1065), podle předchozího zákoníku (§ 135) nemohla být žádná nalezená věc tzv. věcí ničí, vždy tedy šlo jen o věc ztracenou, případně skrytou (zakopanou, zazděnou apod.). Takovou musí nálezce vrátit tomu, kdo ji ztratil, má ale právo na náhradu nákladů a v případě ztracené věci také na nálezné, které tvoří 10 % obecné ceny nálezu. Jestliže vlastník věci není znám, pak se odevzdává obci, na jejímž území k nálezu došlo. Ta vyhlásí nález věci a zároveň ji uschová. Nepřihlásí-li se nikdo do jednoho roku od vyhlášení, obec, nálezce nebo jiný schovatel věci s ní může nakládat jako oprávněný držitel a po dalších dvou letech na něj přejde vlastnické právo k věci. Více nálezců je k věci oprávněno společně a nerozdílně, a jde-li o věc skrytou, má právo na věc nebo na polovinu její ceny také vlastník pozemku, kde byla nalezena.“

Zákon 89/2012 Sb. nový občanský zákoník

Nález § 1051

Má se za to, že si každý chce podržet své vlastnictví a že nalezená věc není opuštěná. Kdo věc najde, nesmí ji bez dalšího považovat za opuštěnou a přivlastnit si ji.

§ 1052

(1) Ztracenou věc vrátí nálezce tomu, kdo ji ztratil, nebo vlastníkovi proti úhradě nutných nákladů a nálezného.

(2) Nelze-li z okolností poznat, komu má být věc vrácena, a nepovažuje-li se věc za opuštěnou, oznámí nálezce bez zbytečného odkladu nález obci, na jejímž území byla nalezena, zpravidla do tří dnů; byla-li však věc nalezena ve veřejné budově nebo ve veřejném dopravním prostředku, odevzdá nálezce nález provozovateli těchto zařízení, který se zachová podle jiných právních předpisů, a není-li jich, postupuje, jako by byl nálezcem.

§ 1053

(1) Obec vyhlásí nález obvyklým způsobem. Nepřihlásí-li se v přiměřené době ten, kdo věc ztratil a má-li věc značnou hodnotu, učiní obec vhodné opatření, aby nález vešel v širší známost.

(2) Zjistí-li obec sama vlastníka, zejména z nezaměnitelného označení věci, oznámí mu nález a vyzve ho, aby si věc převzal.

§ 1054

(1) Obec rozhodne, jak bude nalezená věc uschována. Souhlasí-li s tím nálezce či jiná osoba a je-li to vhodné, může obec rozhodnout, že věc bude uschována u této osoby. Věci značné hodnoty, zejména peníze o vyšší částce, obec odevzdá zpravidla do soudní úschovy nebo je uloží jiným vhodným způsobem.

(2) Věc, která se nedá uschovat bez patrné škody nebo kterou lze uschovat jen s nepoměrnými náklady, obec prodá ve veřejné dražbě a s výtěžkem naloží podle odstavce 1; předtím však odečte vlastní náklady s dosavadní správou věci. S neprodejnou věcí obec naloží libovolným způsobem; to neplatí, jde-li o věc, o níž nelze mít pochybnost o její výjimečnosti a hodnotě.

§ 1055

Věc nebo výtěžek za ni stržený vydá obec včetně plodů a užitků a po odečtení nákladů a nálezného tomu, kdo věc ztratil, nebo vlastníkovi, pokud se přihlásí do jednoho roku od vyhlášení nálezu.

§ 1056

(1) Nálezné náleží nálezci i tehdy, když lze vlastníka zřejmě poznat ze znamení na věci, nebo z jiných okolností.

(2) Nálezné činí desetinu ceny nálezu. Má-li však ztracená věc hodnotu jen pro toho, kdo ji ztratil, nebo pro jejího vlastníka, náleží nálezci nálezné podle slušného uvážení.

§ 1057

(1) Nepřihlásí-li se nikdo o věc do jednoho roku od vyhlášení nálezu, může nálezce, obec nebo jiná osoba, které byla věc svěřena, nakládat s věcí jako poctivý držitel. Spočívá-li však nález v penězích, mohou je tyto osoby jen užívat; to platí i o výtěžku za věc strženém.

(2) Přihlásí-li se ten, kdo věc ztratil, nebo její vlastník po uplynutí doby jednoho roku od vyhlášení nálezu a před uplynutím tří let od vyhlášení nálezu, vydá se mu věc nebo výtěžek za ni stržený po zaplacení nákladů a nálezného.

(3) Uplynou-li tři roky od vyhlášení nálezu, nabude nálezce, obec nebo jiná osoba, které byla věc svěřena, vlastnické právo k věci nebo k výtěžku za ni strženému.

§ 1060

Prohlásí-li nálezce obci, že nalezenou věc nabýt nechce, přechází jeho právo věc nebo výtěžek za ni stržený užívat a nabýt na obec, na jejímž území byla nalezena. Nabytím vlastnického práva vzniká obci povinnost zaplatit nálezci nálezné.

§ 1061

Nálezci, který nález neoznámí, přisvojí si jej nebo jinak poruší své povinnosti, nenáleží úhrada a nálezné, ani nemůže nález užívat nebo nabýt k němu vlastnické právo podle ustanovení tohoto zákona o nálezu. Tím není dotčena jeho povinnost nahradit škodu.

§ 1062

Nalezne-li nějakou věc několik osob zároveň, jsou oprávněny i zavázány společně a nerozdílně. Spolunálezcem je i ten, kdo věc spatřil a snažil se ji dosíci, třebaže se jí dříve uchopil někdo jiný.

Nález skryté věci

§ 1063

O nálezu věci zakopané, zazděné nebo jinak skryté platí totéž, co o nálezu ztracené věci. Nálezci však nenáleží nálezné, když vlastník o úkrytu věci věděl.

§ 1064

(1) Není-li zřejmé, komu skrytá věc patří, oznámí nálezce její nalezení vlastníkovi pozemku a obci, na jejímž území byla nalezena; § 1062 platí obdobně.

(2) Nepřipadne-li skrytá věc podle jiných právních předpisů do vlastnictví státu, kraje nebo obce, ujedná si nálezce s vlastníkem pozemku, kdo z nich si věc ponechá a vyplatí druhému polovinu ceny věci. Neshodnou-li se, náleží věc vlastníku pozemku a ten nálezci zaplatí polovinu její ceny.

Nevím, zda existuje v těchto případech již nějaká soudní judikatura. Předpokládám však, že by případné soudní řízení o určení vlastnictví přihlédlo ke zvykovému právu, kdy sběratelství a sběratelé nerostů mají mnohasetletou tradici, podle které je nalezený minerál vlastnictvím nálezce, byť je to zvykové právo trochu ve stylu „to se kradlo vždy“.

Do jisté míry by šlo relativizovat, zda je nalezený minerál vůbec věcí v právním smyslu. Některé živelné a přírodní jevy se buď považují za "věc nikoho" nebo se dokonce za věci v právním smyslu víceméně nepovažují: vítr, sluneční záření, v podstatě ani volně žijící zvířata, a odtud už je jen kousek k planě rostoucím rostlinám a volně ležícím šnečím ulitám, spadaným šípkům a kamínkům. Tedy, dalo by se odrazit od toho, že na drobné přírodniny se tradičně jako na věci nepohlíží. Ekoprávníci na to mají různé termíny jako např. "nerivalitní statky" atd.

Pro posouzení, zda by šlo o přestupek či trestný čin, pokud by nález nebyl odevzdán majiteli, je také podstatné určení vzniklé škody. V tomto směru není jednoznačné, že by tato škoda byla rovna ceně nálezu (hodnotě určeného a ve sbírce zařazeného mineralogického vzorku). Jde o to, nakolik se povaha takové věci změní tím, že ji separujeme od původní věci v cizím majetku (pozemku) a připojíme ke své věci (sbírce), čímž z ní de facto už samotným jejím nalezením vytvoříme hodnotnější věc. Jako nenalezená a nerozpoznaná měla hodnotu mizivou. Teorie římského práva měla pro vznik tzv. originárního vlastnictví (nevzniklého převodem od předchozího vlastníka) řadu pojmů, ale víceméně se to nejspíš dá přirovnat k tomu, že když ukradenými barvami namalujeme na ukradené plátno svůj obraz, tak jsme tím vytvořili novou, svoji věc, ke které jsme připojili ty původní věci (barvičky a prázdné plátno) a ty tím jako samostatné věci zanikly. Takže majitel plátna a barviček sice může žádat náhradu za zcizený materiál, ale nemůže tvrdit, že ten obraz je jeho, přestože je vytvořen jen z jeho materiálu.

V zásadě platí, že všechny nalezené vzorky minerálů patří buď státu či majiteli pozemku, což znamená, že pokud by se sběratel nechtěl dopouštět krádeže, ať již ve formě přestupku či trestného činu, musel by si vždy vyžádat souhlas majitele potenciálně sbíraných minerálů. Tedy buď majitele pozemku, nebo u vyhrazených nerostů majitele těžebních práv, a kde těžba neprobíhá, tak státu (vzhledem ke kompetencím úřadů Ministerstva životního prostředí). Současná podoba mineralogických sběrů je tedy bohužel v podstatě ilegální záležitostí a zasloužila by si lepší právní oporu při novelizaci příslušných zákonů. Určitou výjimkou z tohoto pravidla by mohla být opora ve výše citovaném ustanovení Zákona č. 62/1988 Sb. České národní rady o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu, kdy je vstup a odběr vzorků za určitých podmínek povolen a nevyžaduje souhlas majitele pozemku (viz kapitola 1.7.). Nalezené vzorky, či alespoň jejich část, by však z hlediska účelu tohoto zákona měla být odevzdána instituci, pod jejíž záštitou byl takový sběr prováděn.

© Jan Kutý, únor 2020

Cennými připomínkami ke vzniku textu napomohli:

Štěpán Jůza

Ing. Ondřej Šimunek (Správa CHKO Český kras)

Ing. Jiří Čížek (předseda Mineralogické sekce Společnosti Národního muzea v Praze)

Materiál byl konzultován s pracovníkem Ministerstva životního prostředí.